Pomoc psychologa - ano či ne?

Žijeme ve společnosti, ve které je moderní si vše vyřešit sám, být aktivní, výkonný, společenský, usměvavý. Smutky nejsou v módě, nanejvýš snad poznámka o stresu, přetažení či 'depce'. Přesto se stane, že člověk najednou neví, jak dál. Cítí se unavený, vyčerpaný, nevěří si, má strach. Nic ho nebaví, do ničeho se mu nechce, v ničem nenachází smysl. Je nevrlý, podrážděný, trpí a s ním trpí i jeho blízcí. Někdo se do takového stavu dostane bez zjevné příčiny, někdo po ztrátě zaměstnání, partnera, po neúspěchu v podnikání či ve škole. A někdo se cítí zle tak dlouho, že už si ani nepamatuje, že to někdy bylo jiné.

Důvodů, proč nepožádat o odbornou pomoc, je tolik, kolik je možných stavů i příčin: o nic nejde, je to slabost, překonám to vůlí, nejsem přece blázen, časem to přejde, přece se nebudu hroutit z takové prkotiny. A nemám čas.

Důvodů, proč o pomoc požádat, je stejný počet. Psycholog je vyškolen k tomu, aby nás provázel při hledání správné cesty. Aby nás upozornil na momenty, kde děláme chyby a ubližujeme tím sobě nebo svým blízkým. Aby nás posílil při nejistotě, nebo aby z nás sejmul břemeno tíhy a viny. Možností je tolik, kolik je lidských osudů. Napadá mě jeden příměr: Po úrazu nohy vyhledám ortopeda, abych mohl znovu chodit. Po úrazu duše navštívím psychologa, aby co nejdříve našel správou cestu. Ani za ortopedem, ani za psychologem nemusím. Noha nebo duše pak ale srůstá déle, sroste křivě nebo nesroste nikdy. Je to jen moje volba...

Říká se: 'Když nechci, hledám důvod. Když chci, hledám způsob.' Pokud Vás tyto řádky oslovují, můžete uskutečnit první krok. Říci si, proč ano. Proč změnit situaci, proč se vzdát pocitu, že od nikoho pomoc nepotřebujete. A co Vám může dát práce na sobě.

Luděk Dvořák